Koncert se konal ve Watford Colosseu - je to takový kulturák po Anglicku. Tím rozumějte, že to vevnitř na první pohled vypadá jako tělocvična. Ale nutno podotknout, že opravdu jen na první pohled a že je to tělocvična s kapacitou 1400 míst. Ve foyeru mají oproti Českým kulturákům bar o něco víc na úrovni - ne nepodobný těm v multikinech... jen si koupit popcorn a jít poslouchat Verdiho Requiem.
Dneska jsme v Colosseu strávili tři hodiny generálky, která neodhalila, žádné fatální nedostatky, snad až na to, že bicista nebyl za Boha schopný trefit tempo na malý buben v Nabuccu, když přišlo na mnou již dříve zmiňovaný rytmus. Takže jsme celý orchestr hráli (ve finále i na koncertě) ve skoro polovičním tempu, aby pan bicista stejně šel pozdě o půl taktu, naštěstí to ale neskončilo fiaskem, a orchestr si udržel své tempo i přes to, že bicí byly úplně mimo.
Vzhledem k tomu, že dneska Anglie vyhrála v ragby nad Irskem, měl pan dirigent strach, aby 40 Irských sboristů nesabotovalo vystoupení, ale nic takového se nekonalo.
Celý koncert se vyvedl výborně. Trošku mě mrzelo, že byl rozdělený na dvě půlky - první - Nabucco, a úvod a Dies Irae z Requiem, a v druhé zbytek. Já po Dies Irae zůstal sedět celou přestávku a rozdýchával jsem tu atmosféru. Maximálně jsem si hraní dneska užíval a spousta míst byla na hranici hudebního orgasmu.
Ke konci už jsem byl dost vyčerpaný a předposlední stránku, i přesto, že jsem ji dneska ještě cvičil doma, jsem přeci jen trošku "mlžil". Ale žádná tragédie. Moc jsem si to užil, a úplně je mi líto, že to byl jenom jeden koncert. Naše cellová sekce byla moc fajn. Všichni takoví přátelští. A nejvíc smutná je Ezgi, která se konečně s někým začala v orchestru bavit (protože oni sice přátelští jsou, ale moc si s přespolními neberou servítky co se rychlosti mluvy týče), a sotva jsme si zahráli, tak už pojedu pryč.
Poprvé v životě jsem viděl nástroj cimbasso - předchůdce tuby.
Zjistil jsem, že i v Anglii je první trumpetista nejnamistrovanější ze všech členů orchestru a všem to dává co nejvíc najevo, převážné co nejhlasitějším troubením naprostých nesmyslů v přestávkách a hlasitými kiksy během generálky.
A jinak už asi žádné stěžejní poznatky.
Na koncert bylo relativně plno, odhadem tak 1000 diváků, což je vynikající návštěva a člověk si ani se stopadesátičlenným sborem a sedmdesátičlenným orchestrem nepřipadal ani zdaleka v přesilovce.
Vynikající zážitek. Už se těším na České pojetí Verdiho...
Fotografie původem ze stránky: http://www.watfordphilharmonic.co.uk/
Žádné komentáře:
Okomentovat