Všichni jsou moc přátelští a otevření. Naprostá většina orchestru mě oslovuje jménem, které umí všichni vyslovit, a to jsme se ani nepředstavovali. Sám pan dirigent Terry mě přišel přivítat, a líbilo se mu, že jsem takový vysoký (protože on sám měří přes dva metry, a má neuvěřitelně velké ruce). No jde z něj respekt.
Ezgi, moje spoluhráčka, je Turecká profesionálka, ale posledního dva a půl roku nehrála, tak se do toho teď spíš dostává. V nejnáročnějším cellistickém sóle skladby - začátku Offertoria, které jsme cvičili jenom sami dva s dirigentem - jsem dostal pochvalu, že hraju čistěji než moje kolegyně. Což mě teda dost potěšilo, protože s intonací vždycky dost bojuju (že by ty stupnice přece jen k něčemu byly?). Ale jinak teda zase nemůžu moc machrovat... zas taková sláva to teda rozhodně není.
Vynikající byl pán, který pravděpodobně zpívá ve sboru, nebo nevím, ale dneska jen vařil čaj. Vzpomínal, že hráli s Jiřím Bělohlávkem s BBC orchestrem, a se zaujetím mi vykládal zážitky z návštěvy Rudolfina - jako turista. Když jsem viděl, jak mu spadla čelist po té, co jsem mu řekl, že jsme tam hráli s orchestrem, tak jsem pak rychle musel uvádět svá slova na pravou míru, aby mě neměl za nějakého profíka.
Jak jsem byl vyděšený z Dies Iræ a cvičím ho jak blázen, tak dneska jsme ho samozřejmě skoro nehráli. Ale za to jsme hráli spoustu jiných míst, která zůstala při domácí přípravě téměř netknutá. Při pohledu na některé stránky jsem si pravda řekl "to jsou samé čtvrtky, to nemá cenu ani cvičit". No a hned se ukázalo, že to nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Ta pětibéčková předznamenání, ty křížky, a odrážky na každé notě... A hlavně tempo, které udělá i ze čtvrtek ukrutně rychlé noty...
Nové orchestrální poznatky:
- Sekund... další povědomá sekce z domácího prostředí. Smyčec každého hráče druhých houslí (dokonce i v Anglii) má standardně 10 centimetrů k hraní a ten zbytek se nepoužívá! (těch 10 centimetrů se používá jen při dynamice fortissimo tutta la forza, kdy zbytku orchestru praskají struny).
- Čím profesionálnější hudebník, tím ošuntělejší vzhled (myslím tím hlavně hudebníky - důchodce. Všem vévodil pan dirigent ve starém svetru, prestižkách a kalhotech tak o 10 centimetrů kratších, než by byla odpovídající délka)
Žádné komentáře:
Okomentovat