Náš předposlední víkend v Británii v tomto roce jsme se rozhodli zasvětit vánočním nákupům. Londýn a potažmo celá VB je na nákupy super, má to však jeden háček, musíte nakupovat pouze to, co jste schopni převézt. Tzn. nesmí to být nic velkého, těžkého a neskladného..Nechtěli jsme proto nechávat nic na poslední chvíli a vytvořili si nákupní postup. V sobotu jsme vyrazili do našeho již oblíbeného safari ve Woburnu, kde se konal předvánoční Craft market. Trhy s rukodělnými produkty jsou tu celkově, jak tak pozorujeme, velice populární. Trh se konal uprostřed safari areálu, tak jsme výlet za nákupy samozřejmě prodloužili okukováním zdejších zvířecích obyvatel. Tato část naší návštěvy byla dosti podobná té první, jen s tím rozdílem, že zvířata byla tentokrát trošku živější. Mě přivedl do infarktového stavu nosorožec, který se náhle rozběhl hned vedle našeho auta...podrobněji Vám však tuto situaci popisovat nebudu, protože se na ni snažím zapomenout (a hlavně taky proto, že Ladička tuto situaci řešila tak, že zavřela oči a křičela na mě, ať něco udělám. Já se necítil tak ohrožen a kochal se hrou nosorožcových svalů, ale pravda, když jsem pak večer porovnával na wikipedii hmotnost rohatého lichokopytníka s údaji v technickém průkazu našeho vozidla, lehce jsem znervózněl při zjištění, že ten pobíhající krátkozraký miláček váží přibližně dvakrát tolik co naše auto). Samotné trhy byly ještě lepší, než jsme od nich čekali. Pořídili jsme pár poměrně originálních dárků a obdivovali šikovnost lidí, co všechno dokáží vymyslet a hlavně vyrobit. Obdivovali jsme i ty, co si některé produkty dokáží koupit domů...ale to jen výjimečně. Atmosféra proti předvánočnímu šílenství v Londýně byla naprosto pohodová..a protože jsme trhy stihli projít poměrně rychle a domů se nám ještě nechtělo, rozhodli jsme se výlet prodloužit zajížďkou do obory a zahrady Woburn Abbey. Samotné panství je přes zimní období pro veřejnost zavřené, zahrada a obora s daňky a jeleny je však přístupná celoročně. A rozhodně stojí za návštěvu, i když jsme si to ten den mysleli nejspíše sami. Tím lépe pro nás...
V neděli už byl na řadě Londýn a nákup zbytku dárků, které nám stále chyběly. Vyrazit před Vánoci do Londýna a zamířit si to rovnou do Mekky londýnských nákupu - oblasti kolem Oxford street, je jen pro velmi otrlé povahy nebo pro ty, co nemají na vybranou, protože Hamleys je jen jedno. Tam jsme měli namířeno také my, protože největší hračkářství, které má 7 pater, jsme při nákupu dárků nemohli vynechat. Bohužel si to myslelo i několik dalších tisíc lidí. Santa měl letos asi prázdniny, protože si tu musí děti vybírat dárky samy. Po prvním šoku, kdy se nám chtělo utéct, jsme si na neustálé šlapání na děti a strkání jejich rodičů zvykli. Když se člověk dostatečně obrní, je Hamleys opravdu zážitek..pastva pro oči...ráj dětí i dospělých, co si chtějí pořád hrát.. Zdenda obdivoval především perfektní anglické vláčky, já se zase zamilovala do zvířecích rodinek s domečky. V hračkářství jsme strávili podstatnou část dne, nakoupili jsme dárečky nejen pro Andělku, našeho nejmenšího člena rodiny, ale i Zdendovy bratry, koupili si knihu anglických pohádek pro nás dva (na pilování naší english) a Zdenda, protože byl letos asi nějak výjimečně hodný, dostal svou vytouženou počítačovou hru.
Po několikahodinovém pobytu v Hamleys jsme se konečně vypotáceli ven na ulici, kde jsme k našemu zděšení zjistili, že to tam s počtem lidí není o moc lepší. Vánoční náladu, se v chaosu a stresu nakupujících davů, snažili podpořit především zpěváci koled a hudebníci, kteří tvořili hloučky uprostřed pro automobilovou dopravu uzavřených ulic. My jsme v této dosti schizofrenní atmosféře navštívili zběžně ještě pár obchodů, z kterých nás zaujaly především Topshop - tím že měli v obchodě svého vlastního živého DJ..který bohužel nebyl na prodej, Urban Outfitters - kde se nám líbí nabízené stylové zboží a Antropologie - která se zamlouvá především mě, prodává se zde originální móda a bytové doplňky, ale pořízení si něčeho z tohoto obchodu je z říše snů. Zdendova nálada však v tomto prostředí nebyla nákupům příliš nakloněna a tak jsme se rozhodli pro přesun do nákupního centra Westfield.
Do Westfieldu se Zdenda moc těšil, protože mu to doporučoval jeho kolega George. Nelze jej ze zastávky metra minout, také má tohle centrum velmi příznačný název The Village. A opravdu je to taková střední vesnice uprostřed Londýna, která si žije svým vlastním životem. Když jsme prvním vchodem vešli do The Village, zůstali jsme trošku rozmrzelí. Obchodní centrum bylo sice poměrně prázdné, ale výlohy obchodů, které zastupovaly nejznámější světové módní značky, naznačovaly, že tu nejsme na správné adrese. Na takovém místě si má asi člověk uvědomit, na co nikdy v životě mít nebude. Už jsme si začínali říkat, že nám ten George něco tají, když si sem jezdí pravidelně nakupovat, když v tom jsme objevili vchod do části určené normálním smrtelníkům. Tady bylo už o poznání plněji, ze začátku dokonce tak moc, že jsme se cítili bezradní dokonce i při tom, kde se máme jít najíst. Nakonec jsme vzali zavděk italskou kuchyní a posilněni vynikajícím jídlem jsme se bojovně vrhli do posledních nákupů. Kupodivu se nám podařilo úspěšně sehnat vše, co jsme hledali...aby taky ne, vždyť větší obchodní centrum ještě ani jeden z nás neviděl :)
Žádné komentáře:
Okomentovat