Předvánoční atmosféra ve Watford Womens Centru

Čas tu utíká tak rychle, že jsme se ani nenadáli a už byl třetí adventní víkend. Je pravda, že nám k tomu dost pomohlo i anglické, stále nezimní počasí. Těžko se člověk vánočně naladí, když kolem sebe i v prosinci potkává polonahé a bosé lidi, že? A absence sněhu, či alespoň mrazu tomu všemu také moc nepřidává. Navíc překvapivě (po zážitku s Halloweenem) nemám pocit, že by to angličané nějak přeháněli s vánoční výzdobou, která je poněkud decentní. Možná je to z toho důvodu, že Angličané mají s identifikací toho, kdo jim nosí dárky, ještě větší problémy než my Češi. Zatímco my pouze neznáme přesnou podobu Ježíška, oni si nejsou zcela jistí, že jim dárky nosí americký Santa od Coca Coly, který by vlastně ve skutečnosti měl být Sv. Mikuláš, a tak proto často jako symbol Vánoc používají sněhuláka. Setkali jsme se však i s vánoční ozdobou v podobě kola či deštníku.



Já nadcházející vánoční čas pociťovala především ve Womens centru, kam jsem chodívala každou středu, abych v prostředí pravých anglických babiček pilovala svou spoken English. Zde už šlo vánoční šílenství poznat od listopadu, kdy náplní našeho craft programu bylo tvoření vánočních přáníček
(přáníčka jsou celkově, co to tak pozoruji, britská vášeň a jsou schopni si je posílat či dávat za jakýmkoliv účelem). My naše Christmas Cards vyráběly za pomocí starých nepoužitých přání s jinou tématikou. (Rozuměj mé první vánoční přání má na zadní straně báseň The Rose a druhé apel Helping Animals in Crisis.) Přední strana je však přelepená barevným papírem, tudíž lední medvědi už nejdou vidět. My svá díla ještě dokonaly polepováním těchto přání vystřihovanými vánočními subjekty z bílého papíru a jejich následným vybarvením fixami. Zvlášť při těch fixech mé estetické cítění utrpělo obrovskou újmu.  Mám dojem, že fixy jsme nepoužívali ve výtvarné výchově ani na prvním stupni. Nadšení babiček však vynahradí všechno. Já navíc byla za svou originalitu přáníček všemi označena za člověka, který používá lovely colours a má great ideas. Na můj výtvor se přišla podívat dokonce sama lektorka, mám takový neskromný dojem, že se ho chystá obšlehnout :) Svým počinem jsem dokonce inspirovala Indku, jedinou neangličanku v našem spolku kromě mě. Natolik se jí zalíbilo mé fialové přání, že se chopila růžového zvýrazňovače a všechny své vánoční dárečky vymalovala na neonově růžovou :) Navíc bohužel nepochopila, že lední medvědy musí prvé přelepit barevným papírem, aby nebyli vidět, tudíž růžové dárečky nalepila přímo mezi ně. Teď to sice trošku zní, že to přeháním nebo jsem chodila do nějakého kroužku pro postižené, ale ani jedno z toho není pravda..

Další týden vánoční šílenství stupňovalo, v centru nás čekalo zdobení vánočních věnců na dveře. Protože to již byla několikátá návštěva Womens centra, byla jsem připravena na cokoliv. Doma už jsme měli košík aranžovaných suchých květin (naštěstí na mě nezbyl tvar košíku v podobě hlavy kolouška Bambiho), jednu fakt lovely věc (jen s jedinou chybou, nepřišli jsme na to, k čemu má sloužit, ale spadá pod všeříkající popis scrapbook) a taky výše popsané vánoční přání. První polovina kurzu vypadala dost děsivě a já se smiřovala s další příšernou věcí, kterou přinesu ke Zdendovému pobavení domů. Dostali jsme jako kostru věnce drátované ramínko na šaty, které jsme měli za úkol jej dostatečně omotat bublinkovou fólii. Až se nám naše věnce zdály dostatečně tlusté, mohli jsme začít fází přidrátovávání potřebných propriet. Při vší smůle další naše lektorka (pozn. lektorky se týdně střídaly, asi neměly tolik fantastických nápadů po sobě) nepočítala s tím, že na kurz přijde tolik babiček (a už určitě nepočítala s těhotnou Indkou a zmatenou Češkou) a vzala málo materiálu. A bohužel pro mě, z toho mála materiálu byla ještě podstatná část květin z umělé hmoty, které mi velmi připomínaly ty, které se u nás stále dávají na hroby o dušičkách. Klasicky podle očekávání nejméně bylo samotných větviček, které měly tvořit základ kruhu, aby bublinková fólie nebyla vidět. Babči tedy byly nuceny absenci voňavých, zelených, lesních komponentů nahradit větším množstvím umělých hrůz, popřípadě se smířit s tím, že bude prosvítat fólie skrz. Mě však od této nevkusné hrůzy zachránilo mé strategické umístění (seděla jsem až na konci řady), pouze jeden drát k omotávání a rychlost watfordských babiček. Než na mě přišla řada s drátem, abych i já vykonala své hrůzodílo, lektorka si vzpomněla, že ještě přinesla plnou tašku břečťanu. K mému štěstí a smůle ostatních já jediná neměla svůj věnec nazdoben umělou hmotou a vše se dalo zachránit. Taška břečťanu už byla skoro celá pro mě, uvolila jsme se použít sice pár drobných umělohmotných kvítků, které však podle mě nejsou ke škodě věci a nakonec jsem z výsledkem byla překvapivě spokojená.



Naše poslední předvánoční setkání už nebylo takto děsivé. Připravili pro nás přípravu Party cup cakes. Vzhledem k tomu, že Britové neznají tradiční české cukroví, často připravují právě tento druh minidortíčků. Na tenhle program jsem se těšila, pokud mi v kuchyni něco jde, tak je to rozhodně pečení. Těšila jsem se, jak rozšířím svůj cukrářský repertoár o nějakou tradičně anglickou specialitu. Navíc každý, kdo pravý cup cake někdy ochutnal, ví, jaké je to blaho! Bohužel, recept jsem se nedozvěděla, našim úkolem bylo jen ozdobit koupené piškotové košíčky. Ale i tak to byla hrozná zábava, lektorka, která nám konečně po dvouměsíčním navštěvování kurzu ukázala něco užitečného, včetně řady vychytávek. Připravila si pro nás 4 vzory zdobení, které jsme si pak každá udělala a v krabičce odnesla domů. Ačkoliv jsme dortíky zdobily kupovanou hmotou, dortíky nejen že vypadaly báječně, ale dokonce i chutnaly dobře. Není tedy překvapením, že tento výrobek u nás doma sklidil největší ovace. Zdenda ho dokonce obdivoval tak vehementně, že jsem je nestihla asi vyfotit. Nicméně tento vánoční tip si chystáme jako eso v rukávě pro náš návrat domů a doufáme, že tím doma překvapíme po anglicku!