Jasné plány však mohou překazit nepředvídatelné okolnosti. A tak po našem sobotním výletě, spojeném se stezkou odvahy, Zdendu bacil bacil a mě z toho všeho začala růst osmička. Naše vražedné výletní tempo tedy zpomalily lidské neduhy. A tak Zdenda po tom, co se v neděli probudil a zjistil, že je mu stále pod psa, ulehl s coldrexem zpět pod peřinu a má opuchlá pusa mi také dávala řádně zabrat. O dvě hodiny později, po té, co i já jsem naděje na výlet pomalu vzdala a uléhala se svým postižením vedle stonajícího Zdendy, ten rázem vstal z mrtvých a dožadoval se výletu. A tak jak se říká, pozdě, ale přece..a navíc, nemůžeme své čtenáře nechat bez nedělní přílohy vycházející vždy pravidelně s koncem následujícího týdne :) I vydali jsme se na cestu do Londýna.
Brick Lane Market se nachází na ulici Brick Lane (překvapivě) a leží v East Endu.Oblast kolem Brick Lane a Spitalfields Marketu (druhý námi navštívený trh) je často nazývána jako Bangla Town. East End je všeobecně dost zajímavá čtvrť, která se mi velice líbila. Má bohatou historii, kterou nemá cenu tady podrobněji opisovat, na internetu lze nalézt hodně informací a mnohem fundovanějších, než bych Vám byla schopna nabídnout já. Žije zde mnoho imigrantů z celého světa (nejvíc z Bangladéše) a alternativních umělců. East End je takovým undergroundem Londýna a přesným opakem West Endu (teď to není myšleno jako můj geografický vtípek). Pokud Vám však na Londýně stále něco chybělo, běžte sem..stejně jako tomu bylo u mě.Já se na Londýn těšila jako na alternativní a multikulturní město..na lidi v něm, kteří budou zajímaví, šokující a snad v dobrém slova smyslu inspirativní. Na lidi, kteří budou mít styl. Byla jsem toho názoru, že kde jinde než v takto kosmopolitním městě, kterým Londýn bezesporu je, by jich mělo být mraky. Proto jsem byla nervozní, že po měsíci jsem zatím stále nikoho takového nepotkala. I při první návštěvě Londýna mi všichni připadali hrozně šedí a nenápadní. Zkrátka žádný rozdíl mezi Českem a Londýnem. V East Endu jsem se dočkala..konečně se nám podařilo najít místo, kde jsem nevěděla, na koho se mám koukat první, kde lidé byli natolik odlišní a originální, jak jsem si je představovala. Na Brick Lane Marketu člověk mohl narazit na mladé Asiatky prodávající pornokazety, hluchoněmé motorkáře s vytuněnými Vespami, děti nabízející u stánku Korán zdarma, pouliční umělce a stánkaře nabízející kuchyni snad z celého světa. K tomu klasický bleší trh i pár luxusních vintage obchůdku kde prodávali staré oděvy Coco Chanel. Skvělý mix národů, kultur, tradic a kuchyně na jednom místě nelze než doporučit. Jak psal náš chytrý průvodce, je to místo bez příkras, zato s nezapomenutelnou atmosférou. Bylo toho tolik k focení, že se nám ani nepodařilo všechno zajímavé náležitě zdokumentovat. Perfektní je, načasovat si návštěvu tohoto "tržiště", (upozornění pro zájemce - trh pouze v neděli) v době oběda. Všechny restaurace a fast foody zejí prázdnotou, zato lidé sedí na obrubnících, uprostřed chodníků či stojí pouze opření o zdi zdejších domů a ládují se jídlem ze zdejších trhů. A nenabízejí se zde jídla pouze asijská, ale i jihoamerická, africká a něco málo z Evropy. Tolik chutí a barev pohromadě zapříčiní, že dostanete hroznou chuť se přejídat. :)
Když nás tento trh dostatečně nasytil, vydali jsme se na zbývající dva. Spitalfields Market je krytý trh, který se traduje už od roku 1893. Nám díky zastřešení navíc poskytl azyl před slabým deštěm. Mentalitou je tento trh zcela jiný, než ten předcházející. Nabízejí se zde spíše rukodělné výrobky (v naprosté většině oblečení a doplňky), bylo zde k vidění spoustu tradičních technik, především u zpracování vlny, ale i inovativní návrhářské kousky a byla zde zřejmá velká diskriminace mužů co do nabízeného sortimentu zboží. Po stranách trhu byly ještě malé designové obchůdky, které nabízely perfektní originální zboží, skvělý tip na dárky, bohužel za značně přemrštěnou cenu. Poslední trh, který byl v průvodci nejvíce doporučován, Petticoat Lane, nás zaujal nejmíň. I když je v Londýně považován za neznámější trh konající se v neděli, charakteristikou nám hodně připomínal asijskou tržnici. Sortimentem, materiálem i originalitou. Proto nás ani nemrzelo, že jsme ho zastihli, když už trhovci balili své krámy (dvojsmysl je na místě). To už jsme se však blížili k Toweru a Tower Bridge a po cestě obdivovali londýnskou okurku, větší sestru okurky brněnské. Do Toweru jsme nešli, bylo už pozdě, i když z venku vypadal lákavě. Je však třeba upozornit, že se jedná snad o nejdražší londýnskou atrakci. Ale i tak si myslím, že stojí za návštěvu. Jen žádného Beefeatera jsme bohužel neviděli, jen samé obyčejné hlídače. :(
Mé zklamání z nepřítomností "Beeteaterů" u Toweru se Zdenda rozhodl kompenzovat jiným adrenalinem. Naší první jízdou v Double-deckeru. Chtěli jsme návštěvu trhu spojit s prohlídkou Tate Modern, jen naše časové rozvržení se nám klasicky nepovedlo zcela dodržet. I tak jsme vystoupili u St Paul´s Cathedral, prošli se po Millennium Bridge a do Tate Modern alespoň nahlédli na půl hodinky. I tak nás mikronávštěva navnadila na příště. Tate Modern je totiž muzeum, na které jsem se do Londýna těšila nejvíc. Poslední dobou mám pocit, že pořád chodím jen po samých historických muzeích (celá naše letní návštěva Říma, Oxford, atd.) a už mi docela chybí něco současného. Navíc tam zrovna probíhá až do začátku února zajímavá exhibice Gerharda Richtera, která vypadá hodně dobře a s dost velkou pravděpodobností tady o ní ještě uslyšíte. :) Zůstaňte naladěni..
Žádné komentáře:
Okomentovat