Po důkladném Zdendově průzkumu, jakým způsobem to bude do Londýna nejvýhodnější, volíme první a nejlogičtější (pro ženy) způsob a to je metrem. :)
Aby bylo jasno, cestě metrem předcházelo asi dvou a půl hodinové hledání free, následně cheap, a následně jakýchkoliv parkovacích ploch v Londýně... Když tu máme auto, tak co bychom jezdili metrem. Tato kacířská myšlenka mě ale přešla, když jsem uviděl ceny stání v Londýně. Ani u Watfordského nádraží, z něhož vlak dosviští do Londýna třikrát rychleji než metro, se nenašlo parkovací místo zdarma, takže vyšlo nejvýhodněji "ženské" metrořešení.
Watford je na konečné Metropolitní linky a za cca 45 minut už stojíme na Baker Street v Londýně. S Oyster kartou cestování po Londýně nakonec nevychází tak hrozně draho a celodenní jezdění po městě i s cestou z Watfordu a zpět vychází na lidových 11 liber.
Což se Ladičce lehce napíše, ale koupi Oyster karty samozřejmě předcházelo pečlivé (minimálně hodinové) hledání nejvýhodnějších tarifů, studium denních špiček, předplatních jízdenek a všech způsobů přepravy, než člověk dospěl k názoru, že ta Oyster karta bude asi nejvýhodnější.
Vzhledem k tomu, že tohle rozhodnutí padlo opravdu až na poslední chvíli, nemáme žádný plán, jak naši první návštěvu Londýna pojmout. Já během cesty z Watfordu zbrkle listovala průvodcem Londýna (který má kolem 250 stran) a snažila se vybrat body, které bych si přála navštívit. Zdenda to bral světácky, v Londýně už na rozdíl ode mě byl dvakrát a trošku se tam vyznal. Měla jsem si vybrat místa, které jsem chtěla vidět nejdříve. Možná kdyby Zdenda tušil, kolik míst can´t miss v Londýně mám, tuto nabídku by si odpoustil. :) Z hlavy jsem vychrlila několik bodů, na které se v Londýně těším nejvíce, ať už z vyprávění ostatních či z mého samostudia průvodců a článků. V mých požadavcích byly Soho, Big Ben, Tate Modern, Tower Bridge, Oxford street a nějaký nedělní trh..nejlépe Petticoat Lane nebo Camden market.
No já v Londýně sice byl dvakrát na jeden den, a to už jsem si to stejně pamatoval jenom matně. Takže za pomoci chytrého telefonu jsme hned po vystoupení z metra zabloudili. V domění, že jdeme směrem k Oxford Street, jsme došli před radnici, před kterou byl dav fotografů, z nichž většina měla objektivy dlouhé jak moje noha... (Až večer jsme ve zprávách zjistili, že čekali na oženivšího se Paula McCartneyho, kterého jsme tak s jeho chotí málem viděli - to kdybychom věděli, o co jde, a neotočili se zpátky, odkud jsme vyšli). Nakonec jsme Oxford Street dosáhli, ale to jsem netušil, jaký bič jsem na sebe ušil... Ne, ale musím uznat, že mám hodnou "ženu", která není nakupovací fanatik, takže jsme si prošli obchody, které nás zaujaly, podívali se na ceny a udělali si obrázek, co si asi tak koupíme. Hned na začátku Oxford Street jsme navštívili Museum of Everything v obchodním domě Selfridges. Vzhledem k tomu, že jsem vystavené umění vnímal obdobně jako zboží v obchoďáku, jsem si výstavu moc neužil. Což ale nebránilo dalšímu maratonu po obchodech... Nakonec jsme po obědě došli na Picadilly Circus, na kterém Ladička skromně prohlásila "čekala jsem, že to bude větší". Odtud na Trafalgar Square.
Tam jsme zjistili, že jsme vynechali Soho, kam jsme rozhodně museli, tak jsme se alespoň podívali, kde je Ronnie Scott's Bar, kam máme za měsíc vyrazit na koncert Avishaie Cohena. Pak, protože si Ladička pořád připadala, že to jako není pořád ten Londýn z obrázků, jsme nabrali směr Houses of Parliament. Ladička při pohledu na velkého Bena konečně nabyla pocitu, že je v tom Londýně, o kterém snila. Záhy ale přišla drobná komplikace. Abychom si pamětihodnost mohli náležitě prohlédnout došli jsme na Westminster Bridge. Už když jsme na něj přicházeli připadlo nám podivné, že se musíme prodrat kordonem policistů "se slušivými čepičkami". Najednou jsme byli uprostřed demonstrace za záchranu zdravotnictví... Když jsme naznali, že jsme se úchvatným Westminsterským palácem pokochali dostatečně, dali jsme se na cestu zpět, ale nepočítali jsme s tím, že policejní zátaras nás zpět už nepropustí. Museli jsme tak nuceně ještě další hodinu demonstrovat, při pohledu na London Eye a studovavše ceny Londýnského akvária, než se nás odvážili policisté pustit zpět.
Po zjištění, že Westminsterské opatství je v neděli zavřené si Ladička uvědomila, že ještě neviděla doporučovaný "obchod" Primark (samozřejmě logicky na Oxford Street, ze které jsme vyšli), takže na hranici vyčerpání jsem musel ještě absolvovat davové šílenství při přehrabávání oblečení. Načež jsme se museli jít uklidnit do Speakers' Corneru v Hyde Parku. Na to, že to byl půldenní výletíček do Londýna to není tak špatný, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat