Východní pobřeží Essexu

Týden jsme přežili bez větší újmy na zdraví a druhý víkend v Anglii sliboval slunečné, teplé počasí. Doma nás často varovali před neustálým protivným anglickým deštěm, proto si takový meteorologický jev žádal řádnou odezvu. Pořád jsme ještě nerealizovali žádný výlet k moři, který jsme chtěli stihnout než se počasí opravdu ochladí a nám se nebude chtít vystrčit nos z nějaké Londýnské galerie. Předpověď byla na polovinu října více než příznivá a tak jsme začali doma plánovat. Můj záměr jet alespoň na kraj Wallesu se ukázal na jeden den časově nevýhodný a hostely pro chudáky turisty se tu bohužel moc nevedou. :( Zdendův nápad jet tedy alespoň na západní pobřeží k Bathu a tam najít něco zajímavého u moře, také ztroskotal, protože se nám tam nic zajímavého najít nepodařilo. :( Na jižní pobřeží jsme neměli moc chuť a tak jsme se docela nečekaně rozhodli pro pobřeží východní.



Abyste rozuměli, proč je východní pobřeží pro nás tak překvapující..Při předběžné rekognoskaci atraktivních míst, které chceme stihnout navštívit, východní část Anglie vůbec nefigurovala. Měli jsme v plánu expandovat na jih, západ a dokonce i na sever, ale na východ..to ne. To víte..Průvodce nesliboval žádnou dramatickou krajinu..věta sice nic neříkající, ale docela fatální pro zavrhnutí tohoto kraje. Nikdy však neříkejte nikdy, stejně jako my, sedivše o půlnoci v pátek nešťastně na gauči, že jsme stále na nic nepřišli. V naprostém zoufalství otáčíme průvodce znovu na tu část, popisující východní břeh. A hle.. po lepším prostudování nám bažiny, staré lodě, maríny a ptačí rezervace zní mnohem slibněji. Konec řešení, jede se tam...
Sluníčko svítilo, stěrače stíraly a my svištěli do Maldonu, naší první cílové stanice. V Maldonu se prý má zpracovávat sůl, což jsme nikde neviděli. A taky jím protéká řeka Blackwater, kterou jsme už poznali.  Rychle jsme našli promenádu okolo břehu řeky. Zastihli jsme právě odliv, tak jsme viděli krásné staré lodě uvězněné v blátě, loďky zaparkované v bažinách a hejna různorodých ptáků. Jo tak to by šlo, po dvou fotkách však stávkuje foťák, nemá šťávu..no tak to by už tak nešlo. :( Mé neštěstí zachraňuje Zdendův mobil, kterým se snaží všechno pofotit..Kvalitu fotek tedy omluvte, ač neradi přiznáváme, chyba je na naší straně ("Máš ten foťák nabitý na zítra?", "Jasně, neboj"). Z Maldonu jsme vyrazili do Tollesbury, kde se Zdenda těšil na velkou majákovou loď uvězněnou v bažinové maríně. Coby správný náruživý jachtař, byl z tohoto místa náležitě odvařený. Ukotvení plachetniček bylo vskutku kuriózní, máme se co zlepšovat. Jachty tu totiž kotví v takových úzkých kanálech, které při odlivu skoro vyschnou, takže spousta lodí stojí na dně. Pořád přemýšlím jak to vlastně dělají s kýly, aby se nepřevrátili... no více viz názorná mapka, kde je to krásně vidět.


Zvětšit mapu

Z Tollesbury jsme vyrazili do naší poslední plánované zastávky a tou byl...chvíle napětí...Walton on the Naze. :) Cestou jsme se náležitě kochali krajinou a minuli jezevčí odbočku!!! (Jezevčí odbočkou je myšlena směrová cedule, která na sobě měla ikonku jezevčí hlavy. Tedy po cestě do Anglie jsme potkali prvního volně žijícího jezevce, kterého jsem kdy viděla, tedy v tomto případě už byl spíše volně přejetý. Tento fakt se mě velmi hluboce dotkl. Mnohokrát jsem si představovala naše první setkání, ale nikdy mě nenapadlo, že při něm bude jezevec mrtvý. :( Ale prý nemusím smutnit, protože v Anglii je jich plno..tudíž od té chvíle čekám na další setkání.) Walton již podle průvodce sliboval pár zajímavostí, vybrali jsme si ho mezi třemi známými pobřežními městy (Clacton on Sea, Frinton on Sea, Walton on the Naze) díky jeho definici bizarní a staromódní. Dominantou Waltonu je dlouhé dřevěné molo (druhé nejdelší v Británii), na kterém se nachází obrovský zábavní park s kolotoči a automaty..které nás kupodivu nechaly chladnými. Za doupětem kýče bylo molo územím rybářů. Zajímavější než molo je však písčitá pláž s perfektními barevnými retro chatičkami, které mapují zašlou slávu britských prázdninových letovisek (něco jako taková větší Brněnská přehrada).  Na konci promenády jsou červené útesy The Naze a Naze Tower se svou malou galerií a výhledy do dáli.

My výletem k břehům Essexu načerpali prázdninovou atmosféru Severního moře, probudili fantazii, jak romantická musí být dovolená v těchto barevných chatičkách a přišli na objev, že nejlepší je jezdit k moři v zimě. :) Víc takových krásných dní, abychom stihli alespoň desetinu našich plánů!!