Tím, že už je listopad, jsme vydělali, protože na hradě je teď 40% sleva na vstupném. Koupili jsme si lístky na 13:00, což jsme sami netušili, co to časové ohraničení má znamenat, ale čas se nám zdál sám o sobě sympatický a předsudky netrpíme.. Řekli jsme si tedy, že se pokusíme na tu jednu hodinu k hradu dorazit.
To ale znamenalo, že když jsme přijeli o půl jedenácté do Stratfordu, na prohlídku překrásného městečka byly tak 2 hodinky. Což vedlo k úprku přes nejprofláklejší pamětihodnosti a následovalo povinné vyfotografování se u dramatikova rodiště. Poslechli jsme si místní pouliční kapelu a tak všeobecně jsme si trošku hekticky užívali atmosféru malých uliček s krásnými dřevěnými domy. Ladička s větším smyslem pro kýč dokázala obdivovat i výzdoby výloh nad nimiž já pouze nevěřícně kroutil hlavou. Prozkoumali jsme místní farmářské trhy (kde jsme zjistili, že i v Anglii dělají víno, ale nějak pochybně do něj přimíchávají ovocné příchutě, a tak jsme úžasné nabídce jahodového nebo hruškového vína nakonec odolali). A ještě jsme stihli romantickou procházku podél řeky Avony. Akorát na motýlí farmu už nám nezbyl čas, k Ladiččinému velkému zármutku. Naštěstí zjistila, že tam vystavovali také pavouky a už se jí tam ani tak moc nechtělo. Ve Stratfordu se nám ale moc líbilo, a i když průvodce prorokoval, že jde o druhé nejnavštěvovanější město Anglie hned po Londýně, narozdíl od Oxfordu se tu dalo klidně hýbat a užívat si atmosféry a těch pár čínských turistů ještě člověk zvládne... jen kdyby na to všechno bylo víc času.
Nás už ale očekávali na hradě. Přijeli jsme akorát v jednu. To jsme ale stále netušili co tajemný čas znamenal. Takže jsme si koupili ještě průvodce po hradě - obrázkovou knížku kde co najdeme, a vyrazili jsme na prohlídku, posilnění svačinkou, při které nás obtěžovali místní pávi (cheddarové panini jim nejspíš fakt jedou..).
Prohlídka hradu byla rozdělená na řadu "okruhů". Hned první co jsme uviděli byla prohlídka hradních věží a cimbuří. Psali sice, že tento okruh může být náročnější, ale to jsme pochopili až v neděli, kdy nás z výstupu na několik hradních věží rozbolela stehna. Za to jsme si ale mohli vychutnat pohled na hrad pěkně z výšky.
Následovala prohlídka vězení. Pak tématický okruh s tématem Kingmaker - který nás provedl zákulisím příprav na Války růží, kdy hrabě Richard Neville z Warwicku sesazoval v polovině 17. století hnedle dva anglické krále po sobě, podle toho, jak si s kterým zrovna rozuměl. Tento a další okruhy hradu jsou doplněny voskovými figurínami, takže se člověk úplně přenese mezi kováře a mladé lučišníky, chystající se na bitvy.
Po té se Ladička nemohla dočkat prohlídky Pricess tower (princeznovské věže), kde jsme ale byli průvodkyní upozorněni na to, že nás asi nebude bavit, protože cílová skupina exkurze jsou děti od tří do pěti let. Ladička ještě chvíli vzdorovala, ale při pohledu na srocující se drobotinu přeci jen uznala, že bysme tam vypadali trošku nepatřičně. A navíc si kostým princezny na rozdíl od dětí zapomněla doma.. :D
Tak jsme vyrazili na poněkud techničtější prohlídku hradního mlýna, který od roku 1900 sloužil jako vodní elektrárna napájející až do padesátých let celý hrad elektrickou energií. Zajímavé byly i fotografie dobových elektromobilů, které vlastnili majitelé hradu již v roce 1896!
Když jsme se vrátili na hrad, akorát začínala show dravých ptáků - tedy tří sov, které se nám všechny moc líbily. Pak jsme se vydali k Merlinově věži - příplatkové prohlídce podle nějakého seriálu BBC, který samozřejmě neznáme. Až tam jsme pochopili, (v 15:45), co znamenal ten čas 13:00 na našem lístku... ano byl to čas vstupu do této věže. Což ale nakonec nevadilo a pan průvodce nás ujistil, že ještě jedna prohlídka bude za půl hodiny. Během té jsme stihli ještě okruh Royal weekend party - v roce 1898 organizovaný večírek britské smetánky, pořádaný hraběnkou Daisy z Warwicku. Na tomto okruhu mohl člověk poznat jak vypadaly interiéry hradu na přelomu 19. a 20. století jako účastník nóbl dýchánku. Opět vše doplněno voskovými figurínami (ale i voskovým jídlem - Ladička jim tam málem snědla dortíčky).
A pak jsme vyrazili na finále v podobě Merlinovy věže. Čekali jsme ještě asi 10 minut, jestli se náhodou nedostaví požadovaný počet celkem sedmi osob, ale nakonec nás pan průvodce pustil ve čtyřech. Byli jsme vtaženi doprostřed filmu, kdy nás uvítala zmatená Merlinova pomocnice, načež jsem se stal Dragon Lordem a jal jsem se vyvolávat draka, což se mi dokonce i povedlo. Ten k nám pak chvilku promlouval a seznámil se s námi a pak na nás vychrlil oheň. Možná to zní trošku zmateně, ale tak nějak to fakt bylo :)
A jestli neuhořeli, budou vám psát na blog do dnes...jo a Warwick je fakt moc pěkný hrad...
Žádné komentáře:
Okomentovat